Projekt 1 - Hadaikum

Theia narážející do Země

Toto období je nejstarším vůbec. jeho trvání se datuje do doby před 4,6 - 4 Ma.V tomto období vznikaly kontinenty, oceány a atmosféra. O životě v tomto období nebyl dosud doložen spolehlivý důkaz.

Teorie velkého impaktu

Teorie velkého impaktu hovoří o možném vzniku Měsíce. Poprvé si tuto skutečnost uvědomil George Howard Darwin (syn Charlese Darwina). Tuto myšlenku odvodil ze skutečnosti, že se Měsíc od Země vzdaluje. A pokud se od nás vzdaluje, musel být měsíc jednou součástí Země.

Teorie hovoří o srážce Prazemě a Thei, tělesa o velikosti Marsu. Tato srážka způsobila vyvržení materiálu ze Země a z Thei na oběžnou dráhu Prazemě. Z tohoto materiálu se vytvořil prstenec, který se postupně zformoval do našeho Měsíce.

Atmosféra a hydrosféra

Tato srážka pravděpodobně způsobila, že část nebo celá tehdejší atmosféra byla vyvržena do okolního prostoru. Další možností je, že Prazemě při zvýšené teplotě svoji atmosféru neudržela. Původní atmosféru tvořil pravděpodobně hlavně vodík a helium, možná také methan nebo amoniak. Na konci hadaika se díky zvýšené sopečné aktivitě dostaly do ovzduší také plyny jako je oxid uhličitý, dusík, vodní páry a další plyny. Při neustálém bombardování cizími tělesy se na Zem dostala voda, která na nich byla zachycena. Když toto bombardování ustalo, Země se začala ochlazovat a nastali tak rozsáhlé deště, které utvořili zárodky oceánů. Již tyto prvotní oceány byly slané, jelikož se v nich rozpustily povrchové soli.

Projekt

Zdravím. Promiňte, že jsem tak dlouho nepsala ale nápady opravdu došly. Vím, v paleontologii je tolik možností o čem psát, ale stejně jsem nemohla na nic přijít. jelikož jsem sesbírala nějaký materiál, rozhodla jsem se pro projekt o geologické časové škále, respektive o vývoji života během časového úseku, který začnu v období hadaika.I když mezi mé nejoblíbenější období patří hlavně kenozoikum a také mezozoikum, rozhodla jsem se udělat tento projekt tímto poněkud kompletnější.

S pozdravem váš Script Mars.

Copy

Zdravím. Tenhle text jsem zkopírovala z WOS, ale přece jenom ho sem dám ... no nic. Jdu k věci. Chtěla jsem to udělat už dříve, ale nebyl čas. Vytvořila jsem nový blog. Je spíše pro mé osobní pocity a mé výtvory. Zřejmě jsem se ještě nezmínila o své zálibě v kresbě, že? To nevadí. Říkám vám to teď. Nebude to nic nového. Stále budu psát otřepané fráze a stále vás budu nudit svým nenadáním na psaní a tam i kresbou. Ale baví mě to. Teda, pokud to není ve škole. Naší učitelku nemá nikdo ...

odkaz =>

S pozdravem váš Script Mars.

Moc se omlouvám

Zdravím. Mooooooc se vám omlouvám, že jsem tady tak dlouho nebyla. Nějak sem nestíhala. Musím udělat ještě poměrně hodně věcí, jako např. nakoupit dárky pro kamarády apod. ... Ani nevíte, jak mě mrzí, že teď nemám čas publikovat moc nových článků!



Každopádně se polepším, snad to bude v příštím roce lepší.

S pozdravem váš Script Mars.

Konec

Zdravím. Rozhodla jsem se skončit s neustálým kritizováním JP. Ne, že bych změnila názor na hrubé paleontologické chyby ve filmu, ale tohle za mě udělali a udělají jiní. Já mám spoustu možností, abych psala o nových věcech ...

Kritika např. zde => ...

Víte, nejsem zase takový dinosauří nadšenec jak by se mohlo zdát. Můj nejoblíbenější dinosaurus je Troodon, po něm následuje Velociraptor a tento poměrně dlouhý seznam inteligentních nebo srpodrápých dinosaurů končí Utahraptorem. Zjistila jsem, že existují i klady JP. Všechno má své temné stránky. Jelikož už nemám moc času, budu muset poněkud stroze ukončit tenhle článek. Napíšu, až bude čas.

 S pozdravem váš Script Mars.

JP - 5. "Raptor Dirus"

Raptor Dirus, jak jsem pojmenovala filmovou verzi Velociraptora Mongoliensis, je mým nejoblíbenějším dinosaurem z Jurského parku, ale patří také k těm nejfiktivnějším ...

Velociraptor Mongoliensis

Vezmu to zkrátka, jelikož je to nejspíše svými chybami nejznámější ze všech dinosaurů v Jurském parku.

1) tento dinosaurus rozhodně neměl dva metry na výšku, jeho velikost se pohybovala okolo velikosti většího krocana.

2) rozhodně byl opeřený, což dokazují fosilní záznamy a ve filmu je tedy naprosto mylným faktorem to, že tento dravec nebyl opeřený ...

3) seč je mi to líto, byl ve filmu až moc inteligentní. Rozhodně nemohl vědět, jak se otevírá klika u dveří ...

zkrátka se tento raptoridní srpodrápý dinosaurus podobal reálnému vzezření Velociraptora Mongoliesis jen velmi vzdáleně.

Obr. 1 - filmová verze
Obr. 2 - skutečná verze

JP - 4. Tyrannosaurus Rex

T-Rex je bezpochyby králem Jurského Parku, seč má do skutečného Tyrannosaura poměrně daleko ...

Tyrannosaurus
Svou dominanci prokázal zvláště potom v závěrečné scéně, když se rychle vypořádal s otravnými "raptory".

1) Tvrzení, že T-Rex nedokáže spatřit nepohybující se předmět je naprosto absurdní. Nejen, že dokázal snadno rozeznat i nehybné předměty, ale jejich organickou povahu by snadno rozpoznal svým znamenitým čichem. ("žabí"vnímání světa je zřejmě odvozeno od žabího DNA, kterými "spravili" poškozené dinosauří šroubovice.)

2) Druhá připomínka se týká rychlosti tohoto tvora. Nejvyšší uznávaná rychlost kolísá mezi 26 a 36 km/h, přičemž je nejuznávanější rychlost 16 km/h. Z toho lze odvodit, že T-Rex zkrátka nemohl pronásledovat jeep jedoucí přes 50 km/h. Myslím, že závratná rychlost měla dát filmu hororový nádech ...


3) Toto je často opomíjený, ale tragický fakt - Tyrannosaurovi kroky byly příliš hlasité. Zvuky vyluzované "SuperRexem" ve filmu jsou natolik hlasité, že by vyplašili potenciální kořist v okruhu několika mil ...

JP - 3. "Agamosaurus"

toto je asi nejméně vydařený dinosaurus, alespoň co se pravdy týče. Byl by vydařeným, pokud by se jednalo o zmutovaný, nebo zcela nový druh ...

Dilophosaurus
Tento dinosaurus je hotová katastrofa, pomineme-li, že byl v realitě asi trojnásobně delší a mnohem mohutnější, dostáváme se k límcy, který si dinosaurus vypůjčil od agamy límcové. Zaprvé, by tento dinosaurus ani nepotřeboval límec nebo jed plivající do obličeje, aby se s Nedrym vypořádal do deseti sekund. Jedovaté plivnutí nebylo ani prokázáno ve fosilních záznamech. Sice mohl být jedovatý díky bakteriím v zahnívajích zbytcích potravy v ústech.

Nejvíce mne ale asi zklamalo, že se dinosaurus pokoušel zastrašit svoji vlastní kořist.

Obr. 1 - filmová verze
Obr. 2 - skutečná verze

JP - 2. Brachiosaurus

Toto je další z omylů v Jurském parku ...

Brachiosaurus
1) tento živočich se v jedné z nejpůsobivějších zcén filmu prostě nemohl postavit na zadní nohy, jelikož by se o moc výš nedostal a ještě by zvýšil už beztak velmi vysoký tlak na cévní systém.

a za 2) tento dinosaurus rozhodně nežvýkal. Jeho čelisti jsou uspůsobené jen k pohybu nahoru a dolů, na rozmělňování potravy používal oblé kameny, které spolykal a které mu pomáhali drtili potravu v žaludku.

No, doufám, že tímto jsme prozatím skončili ... NE. Ještě těch připomínek bude dost ...

Kde se vzal nápad aktivního letu?

Tato kniha, v překladu "Jak dinosauři vzali létání", ve smysluplnějším volném překladu potom, "Jak se dinosauři naučili létat", je stručným průvodcem vývoje letové funkce u dinosaurů a také přehledem opeřených dinosaurů a některých jejich ptačích potomků.

I přes "odbornost" textu je určena především širší veřejnosti, která má zájem se s touto problematikou seznámit.

Knihu však musím doporučit už jen kvůli nádherným velkým ilustracím, z nichž většina je převzata z různých webových stránek, některé z nich jsem však naopak viděl vůbec poprvé. (Všechny zmíňky o knize a celkovém vzhledu jsou pozitivní.)

Osobně jsem ještě neměla to štestí, abych mohla do této knihy nahlédnout, ale spousta čtenářů, kteří se vyjadřují na internetu knihu chválí až moc. Jelikož je však z dílny National Geographic, veřím, že je to kniha opravdu poučná a praktická.

Předmluvu neobstaral nikdo jiný a povolanější na tuto tématiku než dr. Xu Xing z Institute of Vertebrate Paleontology v Pekingu, který čínské opeřené dinosaury studuje od samotného počátku jejich nálezů.

Jurský park - film postavený na mýtech

Jurský park, jeden z nejpopulárnějších paleontologii zmiňujících filmů, je znám hlavně díky krvelačným Velociraptorům a obrovskému T-Rexovi. Tento film však docela není podle skutečnosti. Nyní vám představím asi ty nejpodstatnější ...

1. Blahovičník
(Eucalyptus) a široké spektrum moderních rostlin jako např. trav by byli pro dinosaury v parku velice nebezpečných zdrojem potravy. Zmíňená dřevina je velmi známá toxiny, které obsahuje a kterými odpozuje většinu živočichů až na koaly, které jsou přspůsobeny konzumaci této potravy. Je možné, že si vědci klonovali vlastní pravěké rostliny (Pak už jen zbývá vysvětlit, kde vzali DNA pravěkých rostlin.) I kdyby to však bylo možné, jen těžko by obhajovali vyživování obrovských sauropodů ...

Zapomněli vyhynout?

Tasmánský vakovlk je považován za zvíře poměrně nedávno vyhynulé. Poslední jedinec tohoto druhu pošel v Hobartské Zoo v roce 1936. Druh byl federální vládou oficiálně prohlášen za vymřelý roku 1986. Tato psa připomínající šelma s černými příčnými pruhy na zádech, kdysi žila i na Nové Guinei a po celé Austrálii, ale pro připisování napadání dobytka byla farmáři nakonec úspěšně vyhubena.

V poslední době se v australském tisku psalo o několika náhodných pozorování tohoto tvora včetně velice důvěryhodného pozorování správcem národního parku.

Už půl století po zoologickém popisu zvířete (1808) ale biolog John Gould napsal: Jestliže bude tento poměrně malý ostrov plně osídlen a křížem krážem ho protnou silnice, pak počet těchto podivuhodných zvířat bude rychle klesat. Prostě je to vyhubí a vakovlk se bude popisovat jen jako vymřelé zvíře.
O další půlstoletí se tato jeho nešťastná vize potvrdila. Stalo se to především přičiněním chovatelů ovcí, kteří vyhlásili vakovlky za své úhlavní nepřátele, ačkoli nikdy nenapadali člověka a nikdy jich nebylo dost na to, aby mohli napáchat velké škody na ovcích. Vláda pod tlakem farmářů dokonce vyplácela za každé ulovené zvíře tučnou odměnu. Během prvního desetiletí dvacátého století bylo těchto odměn vyplaceno asi dva tisíce, zabito bylo ale několikrát tolik zvířat.

V posledních letech se ale tu a tam vyskytne zpráva o nalezení otisků tlap připisovaných vakovlkovi nebo chumáčků srsti, které by mohly pocházet z jeho kožichu. Nejnadějnější stopou se zdají poměrně čerstvé ostatky ovcí. Lebky některých, napůl sežraných ovcí totiž vykazují stopy, které sotva mohli způsobit psi, zato ale plně odpovídají zubům vakovlka. Ten se totiž vrhal na kořist zezadu a svými neobyčejně silnými zuby ve spodní čelisti dokázal zvířeti prokousnout lebku, takže se otvory podobají průstřelu.

Naděje, že toto mimořádně zajímavé zvíře ještě někdy uvidíme, tedy stále žije.

"DinoChicken"?

Zhruba před rokem médii probíhala zpráva o prvním vážném pokusu o Jurský park. Nepropadejme však euforii, tak daleko paleogenetika ještě nepokročila. Druhohorní dinosaury z jantaru klonovat nebudeme, nový projekt, jež poprvé vyřkl Jack Horner, jeden z nejvýznamnějších dnešních paleontologů. Svým projektem nás přivádí až na samý pokraj realizace podobné ambiciózní vize.

Ve středu pozornosti, a samým klíčem není ani žádná kostra ... zájem dnešních paleontologů a genetiků upoutává embryo kuřete, tedy vlastně minirapodního Theropoda. Jelikož už je celé kompletní DNA kuřete přečteno, jedná se o nejvhodnější možný objekt.

"DinoChicken", což je neoficiální název tohoto velmi zajímavého projektu, má za cíl jediné - s pomocí genetického inženýrství znovu vzkřísit tvora se znaky dinosaura, tedy ještě bez ptačích znaků, snad až na peří. Nejdůležitějšími znaky asi budou protáhlé přední končetiny zakončené ostrými drápy, zubaté čelisti - zmizí zobák a dlouhý ocas.

Jack Horner už dokonce vydal i knihu věnovanou tomuto tématu - How to Build a Dinosaur: Extinction Doesn"t Have to Be Forever ("Jak postavit dinosaura: Vyhynutí nemusí být navždy")

Nechme se tedy překvapit co nám věda ještě přinese.

Eusmilus Cerebralis

Eusmilus, člen čeledi nepravých šavlozubých koček, patřil do skupiny šelem paralelně se vyvíjejících s pravými kočkami, seč s nimi není příbuzný. Jedná se o původem evropskou šelmu, která se postupem času dostala i do Severní Ameriky, kde je mnohem známější než v Evropě.

Anatomie

Byla to velká silná šelma s dlouhým nízký tělem (250 cm) a poměrně krátkýma nohama, dosahující v kohoutku jednoho metru. Vážil okolo 70 kg. Živil se stepními savci. Hlava a čenich byly krátké, oči namířené dopředu jako u všech predátorů, umožňovali prostorové vidění, jež je nezbytné pro lov. Horní špičáky byly prodlouženy v dlouhé šavlovitě zahnuté zuby, podobně jako u pravých šavlozubých šelem, Machairodontů.

Chrup

Tyto zuby byli tlusté a velmi přesahovali spodní čelist. V důsledku prodloužení zubů se u nich, stejně jako u pravých šavlozubých šelem přispůsobili čelisti a mohly se rozevřít do úctyhodných rozměrů. Zato dolní špičáky byli malé a spousta zubů normálního chrupu chyběla - Eusmilus měl jen 26 zubů, kdežto moderní kočka má 30. Původní počet zubů u savců je 44.

Pravděpodobně žil ve smečkách v otevřených stepích, kde lovil podobných způsobem jako Smilodoni.

Poprvé objeven Henri Finholem r. 1872

Šplhali velociraptoři po stromech?

Na tuto, dle mne naprosto nepravděpodobnou větu jsem narazila, když jsem se snažila najít něco o drápech Velociraptora Mongoliensis. více =>

Zkrátka, podle dr. Manninga a spol. měli Velociraptoři své megadrápy ke šplhání po stromech, ze kterých podé napadali potencionální kořist. Studie byla podepřena o studii Bubo Bubo (Výr velký, angl. Eagle owl). Jenže, musíme si uvědomit, že Bubo Bubo a Velociraptor Mongoliensis jsou sice živočichové poměrně blízce příbuzní, ovšem oba druhy se chovají nějak jinak, např. Bubo Bubo žije pouze v párech, kdešto Velociraptoři žili ve skupinách. Bubo Bubo také staví svá hnízda na stromech, kdežto Velociraptor stavěl svá hnízda na zemi. Takhle bych mohla dále pokračovat ...

Umíte si představit Velociraptora, jak leze na strom? Jako kočka nebo veverka? Já osobně jen velmi těžko. Navíc, pokud by Velociraptor měl své drápy skutečně na lezení po stromech, musel by je mít pro stejný účel i Utahraptor (viz 2.obr.), a to těžko, jelikož byl dlouhý okolo sedmi metrů a těžký přes 700 kg. A to, i kdyby se pokusil vylézt na strom, je pravděpodobnost jedna ku milionu, že spadne Utahraptor i strom.

No nic ... Já osobně s touto teorií nesouhlasím, nebo jí alespoň plně nedůvěřuji.

Otázka velikosti

Zdravím. Promiňte, že jsem tak dlouho nepsala ....

Dneska jsem dospěla k závěru vlastní filozofické otázky. Slyšeli jste o Predátorovi X? Asi ne. No, vezmu to zkrátka. Na Špicberkách, norsky Svalbard, byl objeven zatím největší pliosaurus na Zemi. Zatím nemá vědecké jméno, ale od svých objevitelů si vysloužil přezdívku Predátor X. Měl zhruba 15 m a až 45 t. Jeho zuby dlouhé 15 cm byli o 7 cm delší, než zuby T-Rexe. Dle odhadovaných výpočtů mohl v čelistech vyvinout tlak 15 t. Tyto údaje beru. Ale na mnohých neodborných stránkách jsem se zároveň dočetla, že se jedná o největšího mořského tvora v historii Modré planety. To NEBERU! Tohoto "obrovského" tvora by téměř dvojnásobně překonal Carcharocles (Carcharodon) Megalodon! Jeho zuhy měřili průměrně 21 cm, ovšem našlo se několik zubů o něco delších ... viz. obr. Celková délka těla so pohybovala od 20 do 30 m. Hmotnost byla cca 30 - 40 t. Přesto byl tento tvor monstróznější než Predátor X, i když vážil o 15 - 5 t méně.

Dingo - přítel, nebo nepřítel?

Zdravím. Tato otázka trápí většinu lidí. Pro mě jsou dingo nepřátelé. Ne snad proto, že by útočily na lidi, i když proto taky, ale z větší části kvůli tomu, že jejich příchod do Austrálie způsobil vyhlazení jednoho z nejdůležitějších druhů z ekosystému celého Australského kontinentu. Vakovlka. Tasmánské ďábly, čerty nebo jak chcete vytlačili téměř také, ale podařilo se je ještě zachránit. Také hubili mnoho jiných vačnatců. Hlavní problém spočívá v jedné nepřehlédnutelné věci ...

- dingo nejsou vačnatci. A v Austrálii žijí výhradně vačnatí savci. Samozřejmě potom ještě plazi, ptáci atd., ale veškeré procento savců na Australském kontinentě jsou vačnatci. Dingo ne. Jak se sem dostali?

Odpověď je velmi prostá. Dingo jsou invazním druhem, jež jihoasijští mořeplavci dovlekli na australský kontinent před několika tisíci lety. Zde se jejich přemnožení a přizpůsobení se biotopu projevilo zejména na původní fauně.

V 19. a 20. století byli vakovlci považováni za škodnou, jelikož podle farmářů zabíjeli jejich ovce. Ovšem ovce zabité vakovlky ani po kotníky nesahali ovcím zabitými psi dingo. Ale dingo nikdo neodezíral. Za každého zabitého vakovlka byla velmi tučná odměna, jež přiměla místní k jejich hubení. Ovšem i dingo jako takový vyhladil vakovlky, respektive přispěli k němu plnou mírou.

A proto se sami rozhodněte, zda-li považujete tyto "milounké pejsánky", kteří chladnokrevně vytlačily klíčové druhy svým zavlečením na rudý kontinent, za přátele, nebo nepřátele.

Pozn. Ovšem bylo by sobecké se hněvat jen na dingo, ale také na jejich zavlekovatele a na farmáře, kteří byli přistěhovalci, stejně jako dingo, a v dnešní době i brumby, lišky, zajíci, velbloudi a mnoho jiných zvířat.

Zrádné slunce

Zdravím. Zrovna jsem se doslova doplazila k počítači, abych napsala všechny svoje dnešní zážitky ...

Nejen, že jsem se vzbudila v neuvěřitelnou noční hodinu, tedy přesně v 5:40, ale zároveň jsem jen tak tak stíhala odjezd, který byl původně naplánován na sedmou, ovšem odložil se na deseti minutový skluz. Jelikož mi téměř každý den budík vynechává, seč je nastaven na půl osmou, rozhodla jsem se ho dobýt (používám mobil). A víte co se stalo? No samozřejmě že zazvonil, a ještě mě vzbudil s pěti minutovým předstihem ... následovala dvou a půl hodinová jízda kamsi blízko Lichnice, což je hromada kamenů, které vzdáleně připomínají cosi jako cihly a jsou čirou náhodou poskládané tak, že vypadají jako pozůstatky hradu či čeho. Prostě nemám cit pro historii lidstva. Zajímají mě více zvířata.

Jelikož jako vždy cituji mě již dlouho neznámého člověka, co jednou řekl:

"Když známe minulost, můžeme vyčíst budoucnost."

nebo

"Z minulosti lze vyčíst budoucnost."

nebo něco takového.

A teď k průběhu celého dne. Dorazili jsme na místo a já - samozřejmě - hraj si s tou milounkou holčičkou. Ona je hodná, to ano, ale já nejsem typ člověka, který má pochopení pro nevědomost a hloupost. Všichni, co zažili mé dětství říkají, že jsem si vždy rozuměla s dětmi které jsou starší. Na mladší děti jsem i v batolecím věku koukala jako na blázny, co se navzájem bijí po hlavě a třeští pro každou maličkost.

A tak jsem dostala z neustálého házení si s míčem, který mi tato dívka házela někam ke kotníkům něco jako sluneční horečku. Ne úpal či úžeh nebo co to je, ale jelikož jsem zároveň hraničně alergická, kombinace slunce, horka, kočičích chlupů a kvetoucích trav je pro mne opravdu konec ... A proto vám říkám, není-li na tom závislý život, nechodtě ven!

Jen tak mimochodem, chystám se nastudovat "trochu větší" bichli ZOOLOGIE OBRATLOVCŮ. Snad mi to pomůže s mém studiu Hyaenodona, což je jedno z mých oblíbených zvířat. Hlavně se nedívejte na jeho obrázky z dílny BBC. Ne, že by BBC mělo špatné zdroje nebo tak, ale Hyaenodon zde působí jako vlčák s postavou chrta. Opravdu se nedívejte. Zkazilo by vám to celkový dojem. Já materiály dodám, jen co si najdu chvilku ...

Začaly prázdniny

Tuto větu teď slyším od každého, koho potkám ... až na to, že místo na kolenou vyprosené knížky jsem dostala další z tisíců přídavných zařízení k mému počítači jsem docela v pohodě. Docela. Vím, že tenhle blog je o něčem jiným, já to ale musím říct (respektive napsat). I když se většina dětí těší z dvouměsíčního volna, já jsem se rozhodla tento čas, přesněji řečeno jeho většinu, strávit doma, jako ve studovně nabité vědomostmi. Co taky venku. Všichni přátelé z blízkého okolí odjíždějí na venkov. Kdyby aspoň ten bazén byl v provozu. Jenže menších zhruba 20 trhlin ve fólii způsobilo jeho absolutní vyschnutí.

Ještě že můžu alespoň na týden s jednou z mých nejlepších kamarádek, Martinou, na chvíli vypadnout z hlavního města, ve kterém prakticky trávím 99% svého života.

Doufám také, že se dají ty zbylé dny mého stále rychleji ubíhajícího života využít více vědecky prospěšně, nežli jenom uklízení pokoje, jež poslední dobou nazývám vědeckým pracovištěm, nebo snad debatováním o počasí ...

Pozn.
Tu knížku jsem sice dostala, ale v textu by to tak nevyzněo :)

Oznámení

Ahoj, chci jenom říct, že se nejspíš projekt "Prehistoric Frends" ruší, ale budu na tom dál pracovat - jsou přece prázdniny, respektive začaly zhruba před hodinou. Zatim se mějte.

Prehistoric friends

Zdravím, rozhodla jsem se, že si jen tak pro zkoušku zkusím něco jako komiksy. A abych nevybočila z tématu, na němž byl tento blog založen, bude se jako všechno tady týkat pravěku. Takže se tu bude objevovat víc novinek ... budu psát v angličtině, aby to bylo jakoby ... "mezinárodnější". Už pracuju na prvním dílu. Snažím se, aby to bylo jakoby vtipné, ale přitom ... víte co.

Tak se těště na moje další znemožnění se :)

Oživení dinosaurů se možná dočkáme

Nedávno jsem se tak dívala po webu a narazila jsem na soubor PDF, který pojednává o možnosti oživení dinosaurů! Dr. Mary H. Schweitzerové se podařilo nalézt více než 68 mil. let starou stehenní kost Tyrannosaura Rexe, v níž bylo cosi podobající se zachovalým zbytkům krve a také měkká tkáň! Již v roce 1993 byl poprvé izolován fragment měkké tkáně ze stehenní kosti T-Rexe.

V roce 2005 a také 2007 oznámila americká paleobioložka Dr. Mary H. Schweitzerová, že se jejímu týmu podařilo extrahovat strukturální protein kolagen ze 68 milionů let staré stehenní kosti tohoto theropoda. Již dříve přitom byly objeveny sférické struktury mající vzhled červených krvinek a jakési kolagenní částice. Rekord však stále drží protein extrahovaný v roce 1991 ze 150 milionů let starých fosílií Seismosaura (dnes Diplodocus Hallorum). Podle vyjádření Dr. Schweitzerové se tyrannosauří protein svým typem podobá mnohem více ptačímu proteinu, což opět dokazuje blízkou příbuznost ptáků a dinosaurů.

Pozn.Výše uvedený text byl získán z Wikipedie.

Červené krvinky v měkkých tkáních T-Rexe

Odbočka

Zdravím, promiňte, že jsem se tak dlouho neozvala ale zpracovávám nějakou literaturu ... napadlo mě jedno rčení nebo jak se tomu říká ... sama jsem ho vymyslela! Jsem na sebe pyšná :) !

Evoluce vždy spěje k něčemu dokonalému, ale nikdy nespěje k tomu, aby to dokonalé tady bylo navždy.

Což se netýkalo jen evoluce jako takové, ale přišlo mi, že se to docela hodí ...

No vlastně, vemte si, třeba Smilodoni - kvůli jejch přílišné specializaci na lov velkých tlustokožců vyhynuli; stejně jako jejich kořist, jako byli Darwinovi Toxodoni. Takový smilodon - těžce stavěný predátor, spronter na krátké vzdálenosti nedokáe dohonit takovho srnce nebo např. králíka. Takže vyhynuli. Podobně tomu bylo i s mamuty, kteří byli specializováni na zimu a když nastala doba meziledová, vymřeli. Takhle bych mohla pokračovat donekonečna.

No nic, asi začínám z těch vědeckejch článků na internetu blouznit :)



Ps. zápis o Kolponomosovi odkládám, ale snad vás uplatím něčím jiným ...

Největší medvěd světa

Zdravím, dnes jsem zjistila něco, o čem jsem dosud ani nepřemýšlela. Jedná se o to, že Arctodus Simus Yukonensis nebyl největším medvědem světa! I s jeho zdánlivě nepřekonatelnými rozměry existoval ještě větší medvěd. Mimochodem, Arctodus simus vážil až 1 150 kg a v kohoutku měřil 1,7 m! Když se postavil na zadní, měl něco málo přes 3 m. Ale přesto existoval větší medvěd. Jedná se o poddruh medvěda ledního (Ursus Maritimus), který byl podle některých zdrojů prvním ledním medvědem a byl zároveň potomkem izolované populace medvědů hnědých, žijících na severním pólu. Kohoutek měl ve výši 1,83 m, byl dlouhý 3,7 m a vážil zhruba 1 200 kg. Jeho obrovské rozměry ho tedy korunují ještě vetším masožravým savcem, než byli ti druzí "největší", včetně Andrewsucha, Arctoduse Simuse a Sarkastodona (vzdálený příbuzný Hyaenodona a o něco bližší příbuzný machairodů).

pro porovnání velikosti všech medvědů (nejznámějších) vkládám obrázek















poslední = Arctodus Simus - za ním by měl být ještě větší - Ursus Maritimus Tyrannus (výše zmíněný poddruh medvěda ledního)



Porovnání














vlevo - Arctodus Simus, vpravo vpředu - Ursus Maritimus (medvěd lední), obrys - Ursus Maritimus Tyrannus (poddruh medvěda ledního, z latiny "medvěd přímořský hrozný")


Tohle je zatím vše ... příště budu psát o mořském medvědovi, který jedl pravděpodobně mořské měkkýše a žil většinu svého života v moři!

Obrázky Austroraptora

pár obrázků ...

Austroraptor Cabazai

Dravý teropod žijící na území dnešní Argentiny. Žil zhruba před 70 miliony let, což je v období svrchní křídy. Byl objeven teprve roku 2008 argentinským paleontologem Fernandem Novasem. Jde o druhého největšího dromeosaurida vůbec (hned po Utharaptorovi).

Základní údaje:
Délka: 5 - 6,5 m
Výška: zatím jsem nenašla důvěryhodné zdroje uvádějící tento údaj
Hmotnost: až 400 kg

Je možné, že s největší pravděpodobností si troufal i na větší býložravé dinosaury své doby - jako byli titanosauridní sauropodi a snad i na hadrosauři. Byl také pravděpodobně více či méně na některých částech těla opeřen.

obrázky

Toto je z mých zdrojů zatím vše, ale budu se snažit nalézt další důvěryhodné informace.

Obrázky Andrewsucha

pár obrázků ...








































a tady je lebka (horní část)

Andrewsarchus mongoliensis

Andrewsarchus byl předchůdcem ovcí a jejich příbuzných, ale živil se masem - byl to predátor. Žil především na území dnešního Mongolska v době před 50 až 30 miliony let (jde o vypočítaný, zaokrouhlený průměr ze všech dostupných zdrojů), což je v období eocénu až oligocénu (spadá do paleogénu).

Základní údaje:

Délka: 4 m
Kohoutek: 1,8 m
Hmotnost: neznámá

Je znám pouze z pozůstatků obrovské lebky a několika málo kostí. Byl-li rostlý podobným způsobem jako jeho příbuzný - Mesonyx obtusidens, měl na délku výše uvedenou míru. Takže je klidně možné, že dle odhadovaných proporců je v kole čísel třikrát větší než Synoplotherium nebo než Mesonyx obtusidens. A tak je možné, že se jedná o největšího známého masožravého savce všech dob!!! Jeho lebka je dvakrát větší, než lebka velkého aljašského medvěda hnědého.
Protože se nenašla žádná kompletní kostra, je zvlášť jeho váha předmětem horlivých paleontologických diskusí. pokud byl předpokládané mohutné stavby těla, mohl vážit i 4000 liber, což je 1 814 kg.

obrázky

Toto je z mých zdrojů zatím vše, ale budu se snažit nalézt další důvěryhodné informace.