Zapomněli vyhynout?

Tasmánský vakovlk je považován za zvíře poměrně nedávno vyhynulé. Poslední jedinec tohoto druhu pošel v Hobartské Zoo v roce 1936. Druh byl federální vládou oficiálně prohlášen za vymřelý roku 1986. Tato psa připomínající šelma s černými příčnými pruhy na zádech, kdysi žila i na Nové Guinei a po celé Austrálii, ale pro připisování napadání dobytka byla farmáři nakonec úspěšně vyhubena.

V poslední době se v australském tisku psalo o několika náhodných pozorování tohoto tvora včetně velice důvěryhodného pozorování správcem národního parku.

Už půl století po zoologickém popisu zvířete (1808) ale biolog John Gould napsal: Jestliže bude tento poměrně malý ostrov plně osídlen a křížem krážem ho protnou silnice, pak počet těchto podivuhodných zvířat bude rychle klesat. Prostě je to vyhubí a vakovlk se bude popisovat jen jako vymřelé zvíře.
O další půlstoletí se tato jeho nešťastná vize potvrdila. Stalo se to především přičiněním chovatelů ovcí, kteří vyhlásili vakovlky za své úhlavní nepřátele, ačkoli nikdy nenapadali člověka a nikdy jich nebylo dost na to, aby mohli napáchat velké škody na ovcích. Vláda pod tlakem farmářů dokonce vyplácela za každé ulovené zvíře tučnou odměnu. Během prvního desetiletí dvacátého století bylo těchto odměn vyplaceno asi dva tisíce, zabito bylo ale několikrát tolik zvířat.

V posledních letech se ale tu a tam vyskytne zpráva o nalezení otisků tlap připisovaných vakovlkovi nebo chumáčků srsti, které by mohly pocházet z jeho kožichu. Nejnadějnější stopou se zdají poměrně čerstvé ostatky ovcí. Lebky některých, napůl sežraných ovcí totiž vykazují stopy, které sotva mohli způsobit psi, zato ale plně odpovídají zubům vakovlka. Ten se totiž vrhal na kořist zezadu a svými neobyčejně silnými zuby ve spodní čelisti dokázal zvířeti prokousnout lebku, takže se otvory podobají průstřelu.

Naděje, že toto mimořádně zajímavé zvíře ještě někdy uvidíme, tedy stále žije.