Kde se vzal nápad aktivního letu?

Tato kniha, v překladu "Jak dinosauři vzali létání", ve smysluplnějším volném překladu potom, "Jak se dinosauři naučili létat", je stručným průvodcem vývoje letové funkce u dinosaurů a také přehledem opeřených dinosaurů a některých jejich ptačích potomků.

I přes "odbornost" textu je určena především širší veřejnosti, která má zájem se s touto problematikou seznámit.

Knihu však musím doporučit už jen kvůli nádherným velkým ilustracím, z nichž většina je převzata z různých webových stránek, některé z nich jsem však naopak viděl vůbec poprvé. (Všechny zmíňky o knize a celkovém vzhledu jsou pozitivní.)

Osobně jsem ještě neměla to štestí, abych mohla do této knihy nahlédnout, ale spousta čtenářů, kteří se vyjadřují na internetu knihu chválí až moc. Jelikož je však z dílny National Geographic, veřím, že je to kniha opravdu poučná a praktická.

Předmluvu neobstaral nikdo jiný a povolanější na tuto tématiku než dr. Xu Xing z Institute of Vertebrate Paleontology v Pekingu, který čínské opeřené dinosaury studuje od samotného počátku jejich nálezů.

Jurský park - film postavený na mýtech

Jurský park, jeden z nejpopulárnějších paleontologii zmiňujících filmů, je znám hlavně díky krvelačným Velociraptorům a obrovskému T-Rexovi. Tento film však docela není podle skutečnosti. Nyní vám představím asi ty nejpodstatnější ...

1. Blahovičník
(Eucalyptus) a široké spektrum moderních rostlin jako např. trav by byli pro dinosaury v parku velice nebezpečných zdrojem potravy. Zmíňená dřevina je velmi známá toxiny, které obsahuje a kterými odpozuje většinu živočichů až na koaly, které jsou přspůsobeny konzumaci této potravy. Je možné, že si vědci klonovali vlastní pravěké rostliny (Pak už jen zbývá vysvětlit, kde vzali DNA pravěkých rostlin.) I kdyby to však bylo možné, jen těžko by obhajovali vyživování obrovských sauropodů ...

Zapomněli vyhynout?

Tasmánský vakovlk je považován za zvíře poměrně nedávno vyhynulé. Poslední jedinec tohoto druhu pošel v Hobartské Zoo v roce 1936. Druh byl federální vládou oficiálně prohlášen za vymřelý roku 1986. Tato psa připomínající šelma s černými příčnými pruhy na zádech, kdysi žila i na Nové Guinei a po celé Austrálii, ale pro připisování napadání dobytka byla farmáři nakonec úspěšně vyhubena.

V poslední době se v australském tisku psalo o několika náhodných pozorování tohoto tvora včetně velice důvěryhodného pozorování správcem národního parku.

Už půl století po zoologickém popisu zvířete (1808) ale biolog John Gould napsal: Jestliže bude tento poměrně malý ostrov plně osídlen a křížem krážem ho protnou silnice, pak počet těchto podivuhodných zvířat bude rychle klesat. Prostě je to vyhubí a vakovlk se bude popisovat jen jako vymřelé zvíře.
O další půlstoletí se tato jeho nešťastná vize potvrdila. Stalo se to především přičiněním chovatelů ovcí, kteří vyhlásili vakovlky za své úhlavní nepřátele, ačkoli nikdy nenapadali člověka a nikdy jich nebylo dost na to, aby mohli napáchat velké škody na ovcích. Vláda pod tlakem farmářů dokonce vyplácela za každé ulovené zvíře tučnou odměnu. Během prvního desetiletí dvacátého století bylo těchto odměn vyplaceno asi dva tisíce, zabito bylo ale několikrát tolik zvířat.

V posledních letech se ale tu a tam vyskytne zpráva o nalezení otisků tlap připisovaných vakovlkovi nebo chumáčků srsti, které by mohly pocházet z jeho kožichu. Nejnadějnější stopou se zdají poměrně čerstvé ostatky ovcí. Lebky některých, napůl sežraných ovcí totiž vykazují stopy, které sotva mohli způsobit psi, zato ale plně odpovídají zubům vakovlka. Ten se totiž vrhal na kořist zezadu a svými neobyčejně silnými zuby ve spodní čelisti dokázal zvířeti prokousnout lebku, takže se otvory podobají průstřelu.

Naděje, že toto mimořádně zajímavé zvíře ještě někdy uvidíme, tedy stále žije.

"DinoChicken"?

Zhruba před rokem médii probíhala zpráva o prvním vážném pokusu o Jurský park. Nepropadejme však euforii, tak daleko paleogenetika ještě nepokročila. Druhohorní dinosaury z jantaru klonovat nebudeme, nový projekt, jež poprvé vyřkl Jack Horner, jeden z nejvýznamnějších dnešních paleontologů. Svým projektem nás přivádí až na samý pokraj realizace podobné ambiciózní vize.

Ve středu pozornosti, a samým klíčem není ani žádná kostra ... zájem dnešních paleontologů a genetiků upoutává embryo kuřete, tedy vlastně minirapodního Theropoda. Jelikož už je celé kompletní DNA kuřete přečteno, jedná se o nejvhodnější možný objekt.

"DinoChicken", což je neoficiální název tohoto velmi zajímavého projektu, má za cíl jediné - s pomocí genetického inženýrství znovu vzkřísit tvora se znaky dinosaura, tedy ještě bez ptačích znaků, snad až na peří. Nejdůležitějšími znaky asi budou protáhlé přední končetiny zakončené ostrými drápy, zubaté čelisti - zmizí zobák a dlouhý ocas.

Jack Horner už dokonce vydal i knihu věnovanou tomuto tématu - How to Build a Dinosaur: Extinction Doesn"t Have to Be Forever ("Jak postavit dinosaura: Vyhynutí nemusí být navždy")

Nechme se tedy překvapit co nám věda ještě přinese.