Eusmilus Cerebralis

Eusmilus, člen čeledi nepravých šavlozubých koček, patřil do skupiny šelem paralelně se vyvíjejících s pravými kočkami, seč s nimi není příbuzný. Jedná se o původem evropskou šelmu, která se postupem času dostala i do Severní Ameriky, kde je mnohem známější než v Evropě.

Anatomie

Byla to velká silná šelma s dlouhým nízký tělem (250 cm) a poměrně krátkýma nohama, dosahující v kohoutku jednoho metru. Vážil okolo 70 kg. Živil se stepními savci. Hlava a čenich byly krátké, oči namířené dopředu jako u všech predátorů, umožňovali prostorové vidění, jež je nezbytné pro lov. Horní špičáky byly prodlouženy v dlouhé šavlovitě zahnuté zuby, podobně jako u pravých šavlozubých šelem, Machairodontů.

Chrup

Tyto zuby byli tlusté a velmi přesahovali spodní čelist. V důsledku prodloužení zubů se u nich, stejně jako u pravých šavlozubých šelem přispůsobili čelisti a mohly se rozevřít do úctyhodných rozměrů. Zato dolní špičáky byli malé a spousta zubů normálního chrupu chyběla - Eusmilus měl jen 26 zubů, kdežto moderní kočka má 30. Původní počet zubů u savců je 44.

Pravděpodobně žil ve smečkách v otevřených stepích, kde lovil podobných způsobem jako Smilodoni.

Poprvé objeven Henri Finholem r. 1872

Šplhali velociraptoři po stromech?

Na tuto, dle mne naprosto nepravděpodobnou větu jsem narazila, když jsem se snažila najít něco o drápech Velociraptora Mongoliensis. více =>

Zkrátka, podle dr. Manninga a spol. měli Velociraptoři své megadrápy ke šplhání po stromech, ze kterých podé napadali potencionální kořist. Studie byla podepřena o studii Bubo Bubo (Výr velký, angl. Eagle owl). Jenže, musíme si uvědomit, že Bubo Bubo a Velociraptor Mongoliensis jsou sice živočichové poměrně blízce příbuzní, ovšem oba druhy se chovají nějak jinak, např. Bubo Bubo žije pouze v párech, kdešto Velociraptoři žili ve skupinách. Bubo Bubo také staví svá hnízda na stromech, kdežto Velociraptor stavěl svá hnízda na zemi. Takhle bych mohla dále pokračovat ...

Umíte si představit Velociraptora, jak leze na strom? Jako kočka nebo veverka? Já osobně jen velmi těžko. Navíc, pokud by Velociraptor měl své drápy skutečně na lezení po stromech, musel by je mít pro stejný účel i Utahraptor (viz 2.obr.), a to těžko, jelikož byl dlouhý okolo sedmi metrů a těžký přes 700 kg. A to, i kdyby se pokusil vylézt na strom, je pravděpodobnost jedna ku milionu, že spadne Utahraptor i strom.

No nic ... Já osobně s touto teorií nesouhlasím, nebo jí alespoň plně nedůvěřuji.

Otázka velikosti

Zdravím. Promiňte, že jsem tak dlouho nepsala ....

Dneska jsem dospěla k závěru vlastní filozofické otázky. Slyšeli jste o Predátorovi X? Asi ne. No, vezmu to zkrátka. Na Špicberkách, norsky Svalbard, byl objeven zatím největší pliosaurus na Zemi. Zatím nemá vědecké jméno, ale od svých objevitelů si vysloužil přezdívku Predátor X. Měl zhruba 15 m a až 45 t. Jeho zuby dlouhé 15 cm byli o 7 cm delší, než zuby T-Rexe. Dle odhadovaných výpočtů mohl v čelistech vyvinout tlak 15 t. Tyto údaje beru. Ale na mnohých neodborných stránkách jsem se zároveň dočetla, že se jedná o největšího mořského tvora v historii Modré planety. To NEBERU! Tohoto "obrovského" tvora by téměř dvojnásobně překonal Carcharocles (Carcharodon) Megalodon! Jeho zuhy měřili průměrně 21 cm, ovšem našlo se několik zubů o něco delších ... viz. obr. Celková délka těla so pohybovala od 20 do 30 m. Hmotnost byla cca 30 - 40 t. Přesto byl tento tvor monstróznější než Predátor X, i když vážil o 15 - 5 t méně.

Dingo - přítel, nebo nepřítel?

Zdravím. Tato otázka trápí většinu lidí. Pro mě jsou dingo nepřátelé. Ne snad proto, že by útočily na lidi, i když proto taky, ale z větší části kvůli tomu, že jejich příchod do Austrálie způsobil vyhlazení jednoho z nejdůležitějších druhů z ekosystému celého Australského kontinentu. Vakovlka. Tasmánské ďábly, čerty nebo jak chcete vytlačili téměř také, ale podařilo se je ještě zachránit. Také hubili mnoho jiných vačnatců. Hlavní problém spočívá v jedné nepřehlédnutelné věci ...

- dingo nejsou vačnatci. A v Austrálii žijí výhradně vačnatí savci. Samozřejmě potom ještě plazi, ptáci atd., ale veškeré procento savců na Australském kontinentě jsou vačnatci. Dingo ne. Jak se sem dostali?

Odpověď je velmi prostá. Dingo jsou invazním druhem, jež jihoasijští mořeplavci dovlekli na australský kontinent před několika tisíci lety. Zde se jejich přemnožení a přizpůsobení se biotopu projevilo zejména na původní fauně.

V 19. a 20. století byli vakovlci považováni za škodnou, jelikož podle farmářů zabíjeli jejich ovce. Ovšem ovce zabité vakovlky ani po kotníky nesahali ovcím zabitými psi dingo. Ale dingo nikdo neodezíral. Za každého zabitého vakovlka byla velmi tučná odměna, jež přiměla místní k jejich hubení. Ovšem i dingo jako takový vyhladil vakovlky, respektive přispěli k němu plnou mírou.

A proto se sami rozhodněte, zda-li považujete tyto "milounké pejsánky", kteří chladnokrevně vytlačily klíčové druhy svým zavlečením na rudý kontinent, za přátele, nebo nepřátele.

Pozn. Ovšem bylo by sobecké se hněvat jen na dingo, ale také na jejich zavlekovatele a na farmáře, kteří byli přistěhovalci, stejně jako dingo, a v dnešní době i brumby, lišky, zajíci, velbloudi a mnoho jiných zvířat.

Zrádné slunce

Zdravím. Zrovna jsem se doslova doplazila k počítači, abych napsala všechny svoje dnešní zážitky ...

Nejen, že jsem se vzbudila v neuvěřitelnou noční hodinu, tedy přesně v 5:40, ale zároveň jsem jen tak tak stíhala odjezd, který byl původně naplánován na sedmou, ovšem odložil se na deseti minutový skluz. Jelikož mi téměř každý den budík vynechává, seč je nastaven na půl osmou, rozhodla jsem se ho dobýt (používám mobil). A víte co se stalo? No samozřejmě že zazvonil, a ještě mě vzbudil s pěti minutovým předstihem ... následovala dvou a půl hodinová jízda kamsi blízko Lichnice, což je hromada kamenů, které vzdáleně připomínají cosi jako cihly a jsou čirou náhodou poskládané tak, že vypadají jako pozůstatky hradu či čeho. Prostě nemám cit pro historii lidstva. Zajímají mě více zvířata.

Jelikož jako vždy cituji mě již dlouho neznámého člověka, co jednou řekl:

"Když známe minulost, můžeme vyčíst budoucnost."

nebo

"Z minulosti lze vyčíst budoucnost."

nebo něco takového.

A teď k průběhu celého dne. Dorazili jsme na místo a já - samozřejmě - hraj si s tou milounkou holčičkou. Ona je hodná, to ano, ale já nejsem typ člověka, který má pochopení pro nevědomost a hloupost. Všichni, co zažili mé dětství říkají, že jsem si vždy rozuměla s dětmi které jsou starší. Na mladší děti jsem i v batolecím věku koukala jako na blázny, co se navzájem bijí po hlavě a třeští pro každou maličkost.

A tak jsem dostala z neustálého házení si s míčem, který mi tato dívka házela někam ke kotníkům něco jako sluneční horečku. Ne úpal či úžeh nebo co to je, ale jelikož jsem zároveň hraničně alergická, kombinace slunce, horka, kočičích chlupů a kvetoucích trav je pro mne opravdu konec ... A proto vám říkám, není-li na tom závislý život, nechodtě ven!

Jen tak mimochodem, chystám se nastudovat "trochu větší" bichli ZOOLOGIE OBRATLOVCŮ. Snad mi to pomůže s mém studiu Hyaenodona, což je jedno z mých oblíbených zvířat. Hlavně se nedívejte na jeho obrázky z dílny BBC. Ne, že by BBC mělo špatné zdroje nebo tak, ale Hyaenodon zde působí jako vlčák s postavou chrta. Opravdu se nedívejte. Zkazilo by vám to celkový dojem. Já materiály dodám, jen co si najdu chvilku ...

Začaly prázdniny

Tuto větu teď slyším od každého, koho potkám ... až na to, že místo na kolenou vyprosené knížky jsem dostala další z tisíců přídavných zařízení k mému počítači jsem docela v pohodě. Docela. Vím, že tenhle blog je o něčem jiným, já to ale musím říct (respektive napsat). I když se většina dětí těší z dvouměsíčního volna, já jsem se rozhodla tento čas, přesněji řečeno jeho většinu, strávit doma, jako ve studovně nabité vědomostmi. Co taky venku. Všichni přátelé z blízkého okolí odjíždějí na venkov. Kdyby aspoň ten bazén byl v provozu. Jenže menších zhruba 20 trhlin ve fólii způsobilo jeho absolutní vyschnutí.

Ještě že můžu alespoň na týden s jednou z mých nejlepších kamarádek, Martinou, na chvíli vypadnout z hlavního města, ve kterém prakticky trávím 99% svého života.

Doufám také, že se dají ty zbylé dny mého stále rychleji ubíhajícího života využít více vědecky prospěšně, nežli jenom uklízení pokoje, jež poslední dobou nazývám vědeckým pracovištěm, nebo snad debatováním o počasí ...

Pozn.
Tu knížku jsem sice dostala, ale v textu by to tak nevyzněo :)